Učebna pro bicí a kytaru

Rekonstrukce sklepní učebny ZUŠ Oslavany

Rekonstrukce sklepních prostor v historické budově obvykle přináší velkou výzvu a ještě větší očekávání. Když mne vedení ZUŠ oslovilo s žádostí o konzultaci akustických úprav, byl sklepní prostor již delší dobu využíván jako improvizovaná učebna pro bicí a kytaru. Všichni však dobře věděli, že jde spíš o nouzové řešení než o skutečný prostor pro výuku. Budova patří městu, škola je v nájmu a každý zásah do konstrukce je proto nutný nejen technicky promyslet, ale i podložit smysluplným zdůvodněním.

Učitelé i vedení školy dobře cítili, že současný stav není udržitelný – a že pokud má mít výuka hudby úroveň odpovídající poslání školy, bude potřeba přetvořit sklep v plnohodnotnou, profesionální učebnu. Esteticky, technicky i akusticky.

Výchozí stav a první obhlídka

Místnost měla přibližné rozměry 6 × 5 metrů a výšku kolem 2,4 metru v nejvyšším bodě. Strop byl tvořen mělkou klenbou – pevnou, masivní a z akustického hlediska poměrně náročnou. Klenba byla kompletně polepena molitanovou pěnou. Ne tou určenou pro akustické panely, ale levnou technickou výplní kufrů, která pohlcuje výšky, ale jinak téměř nic neřeší. Střední a nízké frekvence zůstávaly nedotčeny a přirozená rovnováha zvuku byla zcela zdeformovaná.

V jedné ze zdí byly dva velké výklenky a v nich byly umístěné skříně. Celý prostor působil těžce, tmavě, stísněně a akusticky velmi nevyváženě. Zvuk unikající do zbytku školy byl dalším problémem: výuka bicích v odpoledních hodinách znamenala neustálé kompromisy.

Ještě před mým vstupem do projektu provedla stavební firma před několika lety sanaci obvodových zdí. Po dlouhodobém sledování bylo potvrzeno, že problém s vlhkostí se nevrací. To bylo zásadní, protože bez toho by jakákoli další rekonstrukce neměla smysl.

První schůzka se stavební firmou a vedením školy tak byla spíše debatou o možnostech: Co lze v historické budově dovolit? Jak moc lze zasahovat do konstrukce? Jak zlepšit akustickou izolaci vůči zbytku budovy a současně také vyřešit interiérovou akustiku? A hlavně: jak moc je možné prostor vylepšit, aniž by se jeho už tak skromné rozměry ještě více zmenšily?

Stavební úvahy a kompromisy

Jedním z hlavních požadavků bylo zlepšit neprůzvučnost. Jelikož původní konstrukce nebyla z akustického hlediska nijak zvlášť příznivá, nabízela se varianta stavby předstěn a podhledu ze sádrokartonu s minerální izolací. Takové řešení je v podobných prostorách běžné. Problémem však byla výška místnosti a každý centimetr navíc měl svou cenu.

Nakonec bylo rozhodnuto - provést zdvojení stropu a třech z celkem čtyř obvodových stěn. Klenba byla překryta novou rovinou z SDK, odstranil se nevhodný molitan a zároveň vznikla čistá plocha vhodná pro budoucí akustické úpravy. Věděli jsme však, že jde o kompromis – v daných podmínkách však maximální možný.

A právě zde začíná práce prostorového akustika. Nový hladký sádrokarton totiž znamená dvě věci: lepší vzhled, ale akusticky výrazně horší chování místnosti. Zmizí mnoho drobných nepravidelností, rohů a polic, které se na dozvuku podílely, a prostor získá ostřejší, tvrdší charakter. Proto bylo jasné, že dokončení stavebních úprav bude teprve polovinou práce, neboť v této fázi bude dozvuk zcela nevyhovující.

Měření, simulace a návrh

Pro první návrh akustiky bylo nejprve nutné provést měření dozvuku v původním stavu. Výsledky jsme následně matematicky korigovali o vliv molitanu, nábytku a členitosti původních zdí. Další korekce vycházely ze simulace toho, jak se bude místnost akusticky chovat po realizaci sádrokartonových konstrukcí.

V této fázi jsme pracovali s teoretickou křivkou budoucího dozvuku – nešla změřit, protože stavba ještě neproběhla, ale bylo potřeba ji znát, abychom mohli navrhnout akustické prvky v dostatečné kapacitě. Jedná se o postup, který používám často: kombinace reálných dat a simulovaných scénářů umožní předvídat chování místnosti s překvapivě dobrou přesností. V této fázi se předpokládá, že realita může být mírně odlišná, proto prvotní návrh vždy nechává prostor pro menší korekce. Ale důležité je, že hrubý obrys si už umíme představit, což je zásadní především z hlediska zabraného prostoru i rámcového rozpočtu.

Na těchto datech jsme založili návrh akustických prvků. Vždy je potřeba při návrhu začínat od prvků pro nejhlubší frekvence, přes středy k výškám, přesto musíme neustále korigovat vliv každého prvku na akustiku místnosti jako celek. Pouze takto můžeme nakonec nastavit v místnosti akustiku, jaká poskytne přirozenou čitelnost při výuce hry na bicí či kytaru, ale také při řeči.

A právě toto je bod, ve kterém vznikají první vizualizace. Úspěšná úprava akustiky musí totiž nejen dobře fungovat, ale i dobře vypadat.

Realizace akustických úprav

Po dokončení stavebních prací jsme provedli druhé měření, které potvrdilo nutnost drobných korekcí. Ale nešlo o nic dramatického, spíše drobnou kosmetiku, abychom dozvuk měli celou dobu pevně pod kontrolou. Teď je nejvyšší čas se pustit do manuální práce.

Fáze I — bastrapa jako základ

Nejdůležitějším prvkem první fáze byla velkoformátová basová past, integrovaná do dvou výklenků na jedné z delších stěn. Cílem bylo vytvořit masivní absorbér pro nízké frekvence, který vyřeší stojaté vlny a dlouhý dozvuk v pásmu basů — tyto problémy by jinak pokazily celý charakter místnosti.

• bastrapa zaslepila oba výklenky a byla předsazena o cca 5 cm, takže výsledkem je opticky i akusticky jednolitá čelní stěna;

• konstrukce je štěrbinová z lamino desek (LDTD), modulované v 54cm pruzích se štěrbinami širokými 18 cm;

• za čelní vrstvou se nachází silná vrstva minerální vlny a za ní vzduchová dutina — kompozice, která efektivně posouvá absorpci do hlubších frekvenčních pásem;

• hloubka systému přesahuje 25 cm, což v dané situaci poskytlo správnou funkci basové pasti.

Prakticky to znamenalo, že jeden velký prvek převzal zodpovědnost za basy a umožnil nám v dalších krocích pracovat s menšími a citlivějšími zásahy na zbytku ploch.

Po dokončení bastrapy jsme provedli další průběžné měření. Data potvrdila, že předpovědi simulace jsou blízko realitě — dozvuk v basovém pásmu se značně zkrátil a prostor začal získávat potřebnou stabilitu.

Fáze II — dolaďování a estetika

S pevnou základnou v podobě bastrapy jsme přistoupili k drobnějším, ale zásadním krokům. Na strop jsme instalovali lokální melaminové čtverce. Záměrně jsme se vyhnuli plošnému polepu, abychom místnost nepřetlumili a neztratili tak její hudební „živost“. Důležité je v tomto bodě vychytat to správné rozmístění - kritická místa jsou tam, kde dochází k primárním odrazům zvuku.

Na stěny jsme pak instalovali 30 kusů panelů Europa MINI, které se osvědčily jako účinné a zároveň vizuálně jemné a přitažlivé řešení. Jejich počet a rozmístění vycházelo z měření i z estetické dohody s vedením školy a stavební firmou - pro začátek jsme zvolili menší množství a ponechali si možnost v budoucnosti počet ještě navýšit. Z Pohledu závazné normy ČSN jsme již měli splněno a případné navýšení by již bylo jen vyhovění subjektivní potřebě v rámci tolerance normy. 

Jedna věc je vidět výsledek na papíře, na monitoru, ale něco jiného je prostor slyšet. Zažít to. Na základě výpočtu jsem poukázal na místa, kde která by asi ještě chtěla doladit. Otázkou je však, jak intenzivně tuto potřebu bude vnímat běžný člověk. Protože už teď se pobyt v místnosti jevil jako velice příjemný a během hovoru místnost reagovala v podstatě dokonale.

Avšak po uvedení prostoru do provozu a po prvním týdnu výuky se objevila připomínka pedagoga: z oblasti venkovní stěny kolem malých světlíků se objevovaly zbytkové odrazy. Na základě diskuse vedení školy rozhodlo ještě investovat do dokončení úprav. Proto doplnili dalších 14 panelů Europa MINI, přičemž u venkovní stěny jsme použili distanční 3D tištěné prvky, které panely drží 20 mm od zdi a tím zajišťují potřebné větrání obvodové zdi, kde se v minulosti řešila vlhkost.

Po doplnění těchto prvků jsme provedli finální měření a závěrečný subjektivní poslech. Místnost je definitivně stabilizovaná — dozvuk i rovnoměrná distribuce zvuku odpovídá požadavkům praxe a smyslu pro živou hudbu.

Závěr a reakce

Celý proces rekonstrukce ukázal, že i komplikovaný sklep v historické budově lze přetvořit v profesionální učebnu, pokud se spojí stavební úpravy s kvalitní akustikou. Přes omezení, kompromisy i náročné podmínky se podařilo vytvořit prostor, který nejen dobře vypadá, ale hlavně skvěle funguje.

Největší satisfakcí je však po dokončené práci radost lidí, kteří učebnu budou využívat.

„V létě byla zahájena rozsáhlá a náročná oprava sklepní učebny našich bubeníků. Byla provedena kvalitní a funkční akustická úprava místnosti, která výrazně zlepšila zvukové podmínky pro výuku. Celkový estetický dojem učebny je velmi moderní a příjemný, což podporuje tvůrčí atmosféru při práci s hudbou. Prostor splňuje všechny požadavky pro moderní výuku. Firma PROTIHLUKU profesionálně zpracovala a realizovala akustiku. Náš specifický, sklepní prostor pan Branný proměnil v útulnou a hlavně funkční učebnu. Oceňuji jeho profesionální přístup, vstřícnou komunikaci, ochotu řešit detaily. Děkuji za spolupráci a doporučuji spolupráci s ním.“

Lenka Zouharová

ředitelka ZUŠ Oslavany

 

„Akustická úprava místnosti se povedla naprosto dokonale. V prostoru při výuce i hře na bicí nástroje nepřeznívají žádné nežádoucí frekvence, nástroj tam zní přirozeně. Co se týká šíření hluku mimo místnost, tak to se povedlo téměř eliminovat. V neposlední řadě chválím i vkusné osvětlení a celkový vizuál učebny.“

Pedagog hry na bicí nástroje