K čemu jsou Difuzory?

Difuzor, difuzér, případně anglicky difusor - rozptylovač.

Difuzní akustický panel - panel rozptylující zvuk.

 

Asi každému je jasné, že když se zvuk v místnosti příliš rozléhá, není mu dobře rozumět. Tomuto tématu jsme se již věnovali v několika článcích v naší rubrice "Ptáte se". Obvykle příčinou problému je nadměrné množství odrazů zvuku od stěn a dalších velkých a hladkých ploch v místnosti, což vede k neúměrně dlouhému dozvuku. Správným řešením je použití absorpčních panelů, tedy zvukových pohlcovačů, které zajistí zkrácení dozvuku na hodnoty vhodné pro daný typ a účel místnosti. Dnes se však podíváme na jiné panely, které nemají za účel ovlivňovat celkovou dobu dozvuku. Začněme tedy od začátku.

Každý prostor chce trochu jiný přístup: například ve školní třídě je ideální dozvuk jiný, než třeba v nahrávacím studiu anebo třeba v kavárně. Nejdůležitější prostory jsou popsány jak v českých normách (ČSN), tak také v mezinárodních. Pro mnoho dalších prostorů pak existují doporučení vycházející z praxe akustiků po celém světě. Obecně se doporučená délka dozvuku dá popsat jako rozmezí od-do. Tedy aby bylo zvuku dobře rozumět, nemá být dozvuk příliš dlouhý, ale ani příliš krátký.

Představme si kupříkladu přednáškový sál. Kdyby nebyly instalovány žádné akustické prvky, byl by zde dozvuk jak v jeskyni. A naopak, pokud by zde byly pouze absorbéry, tak bez použití mikrofonů by přednášejícího slyšeli posluchači pouze v předních řadách. Z toho logicky vyplývá, že potřebujeme dosáhnout něčeho mezi tím, tedy ani málo, ani moc. Potřebujeme, aby přednášce bylo dobře rozumět jak vepředu, tak vzadu. Jak u stěny, tak i uprostřed sálu. Takový stav se nazývá Difuzní Pole.

Pravidlo 1:

Musíme tedy "vychytat" správný poměr mezi plochami pohlcujícími zvuk a plochami odrazivými. K tomu nám poslouží tabulky a kalkulátory, které pomohou velmi přesně vypočítat, kolik a jakých absorpčních prvků je vhodné v dané místnosti použít. Avšak tím to nekončí. Aby místnost z akustického hlediska skutečně dobře splňovala svůj účel, je potřeba nepohlcené odrazy zvuku ještě nějak nasměrovat. A právě nejlepším způsobem, jak správně nasměrovat odrazy zvuku, je jecích rozptýlení. 

Pro ilustraci můžeme uvést zahradní hadici: při nastavení na přímý silný proud můžeme zasažené rostlině ublížit, zatímco okolním rostlinám se dostatek vláhy nedostává. Rozptýlený proud vody pokryje rovnoměrně mnohem větší oblast a přitom je dostatečně šetrný. 

Se zvukem je to stejné - příliš silný proud z jedné strany není příliš příjemný, avšak rozptýlenému zvuku je rozumět mnohem lépe a bez zbytečného tlaku. Avšak přímý zvuk ze zdroje k posluchači není problémem. Největším zlem proti dobré srozumitelnosti jsou takzvané přímé, nebo lépe primární odrazy.

 

O primárních odrazech

Primární, tedy první odrazy zvuku od stěny či jiné překážky, která zvuk nepohltí, mají intenzitu téměř stejnou jako přímý zvuk ze zdroje. Prvním odrazem nazýváme ten bod, kdy se zvuk mezi zdrojem a posluchačem odrazí pouze jednou. Cesta odraženého zvuku je delší, než přímá cesta ze zdroje.

Problém je ovšem v tom, že zvuk je poměrně pomalý. Přesněji - zvuku trvá nějakou dobu, než se dostane od zdroje k posluchači. Ovšem pokud při srovnatelné intenzitě k nám dorazí informace jak ze zdroje přímo, tak po odrazu od stěny, kde zvuk urazil delší trasu, musíme poslouchat současně dvě různá stádia zvukové informace. Vnímáme to jako zdvojený zvuk, je tedy rozmazaný a je mu hůře rozumět. Odražený zvuk je jako facka (angl.: slap reflection) - velmi konkrétně vnímáme jeho sílu a také směr, ze kterého zvuk přichází. Což je ovšem jiný směr, než kde se nachází zdroj zvuku. A to je velice matoucí.

Další odrazy však problémem nejsou. O druhém by se ještě dalo polemizovat, ale třetí a další jsou už v pohodě. Není v tom žádný paradox, když si uvědomíme, co se se zvukem děje: Především při každém dalším odrazu intenzita zvuku klesá (záleží, od jakého povrchu se odrazí), ale také si musíme uvědomit, že ze zdroje se zvuk nešíří pouze po přímé linií, jako z laserového ukazovátka. Tedy až k posluchači dorazí x-násobné odrazy, jsou již velmi oslabené, přicházejí z různých směrů a je jich takové množství, že nejsme schopni identifikovat převládající směr. Což je dobře, protože to zní velmi přirozeně. Samozřejmě počítáme s tím, že intenzita byla cestou snížena pomocí absorbérů.

Slábnoucí odrazy si můžeme jednoduše ilustrovat na následujícím obrázku: světlo ze slunce se odráží od oken první budovy a tu následně vidíme v prosklené fasádě druhé budovy. Každý odraz intenzitu o něco zeslabí.

 

Pravidlo 2:

Primární odrazy je lepší rozptýlit, než absorbovat. K tomu nám poslouží akustické difuzní panely. Jinak řečeno, difuzéry použijeme tam, kam dopadá přímý zvuk ze zdroje. 

Samozřejmě se nabízí poměrně snadná cesta, kdy do míst primárních odrazů umístíme absorbéry. A vlastně v praxi se to tak velmi často dělá. Přímý odraz je vlastně ihned zničen a to ostatní si žije vlastním životem - místnost nám stejně něco vrátí, tedy dozvuk nebude příliš krátký. Ale přece jen je poslech zvuku v takovém prostředí takový nějaký tlumený, jakoby ospalý.

Oproti tomu použití difuzéru v místě primárních odrazů rozptýlí zvuk hned na začátku a nasytí místnost všemi frekvencemi. Toto nasycení můžeme dále regulovat pomocí absorbérů. Výsledkem je zvuk mnohem jasnější, plnější, čitelnější, přirozenější a hezčí.

A pak je to samozřejmě ještě otázka: Mají akustické difuzéry vůbec nějaký význam mimo místa přímých odrazů? Pokud na takový difuzor dopadne zvuk, který se již předtím alespoň jednou někde odrazil, účinek a benefit takto umístěného difuzéru klesá geometrickou řadou.

 

Pravidlo 3:

Zabydlený prostor. Většinou zvuk posloucháme v prostoru, kde máme nějaký nábytek. Ten je sám o sobě celou škálou akustických prvků: třeba velká čalouněná sedačka poměrně slušně zvuk absorbuje a naopak taková knihovnička se může ukázat jako skvělý difuzor. A tak dále. Tedy zabydlený prostor bez jakékoliv akustické úpravy již bude znít mnohem lépe, než prostor prázdný. Avšak pamatujme, že stejně jak jsme si to již dříve říkali u absorbérů, i u difuzérů platí, že specializované panely jsou mnohem efektivnější, než běžné předměty jako třeba nábytek.

Ideálního stavu bývá nejčastěji dosaženo vhodnou a citlivou kombinací zmíněných prvků, jak specializovaných, tak běžných.

 

O frekvencích

Opět, u difuzérů, stejně jako u absorbérů, platí jednoduché pravidlo: čím tlustší, tím hlubší frekvence zvládne zpracovat. Buďme konkrétní - nižší středy již vyžadují nějaký ten decimetr a na úplně nejhlubší basy jsou účinným řešením stavební úpravy.

Ale zase na druhou stranu, dovolím si trochu alibismu. Čím vyšší frekvence, tím konkrétněji a přesněji vnímáme směr, ze kterého přichází. A z toho vyplývá, že pokud chceme situaci zlepšit alespoň v nějaké citelné míře, pro začátek si vystačíme s poměrně subtilními difuzéry.

 

Představujeme nový difuzní panel z nabídky PinkHouse Acoustics:

Enceladus

Enceladus je klasickým dřevěným difuzérem s účinnosti soustředěnou do pásma vyšších středů a výšek, tedy tam, kde se rozhoduje o srozumitelnosti řeči a hudby.

 

 

 

Produkty PinkHouse Acoustics, které najdete například na našem e-shopu, jsou vyvíjeny s důrazem na funkčnost a elegantní vzhled - to vše při přijatelných cenách.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení